Boje proti Grétě, feminismu, LGBT+ či multikulturalismu jsou slepé uličky

„Environmentalismus, multikulturalismus, genderismus a feminismus nejsou českými fenomény. Ty módní ideologie k nám nejsou dováženy z východu, ale ze západu,“ hřímal nedávno bývalý prezident Václav Klaus na setkání Trikolóry. 

Tato nově vzniklá politická strana, kterou založil jeho syn, má na své webové stránce mezi programovými pilíři úvodní segment nazvaný "Braňme normální svět", kde je zmíněno, že příroda se musí chránit pro lidi a nikoli proti lidem (wtf?) či že je třeba v Ústavě ustálit rodinu jako soužití muže a ženy. To jsou zkrátka témata, která jsou pro Trikolóru bazální, s nimi jdou do voleb a takto se profilují v médiích.

Podívám-li se já na problémy, které tíží českou a světovou společnost, nemohu si pomoci, ale myslím především na to, že pokud neuděláme v ČR patřičnou důchodovou reformu hrozí krach penzijního systému. Myslím také na to, že vymírají celé živočišné druhy. A co ty plasty v oceánech? Vám nevadí, že máme v kohoutkové vodě mikroplasty? Ač pravičák musím podotknout, že mě též zneklidňuje to, že nůžky mezi bohatými a chudými na tomto světě se prakticky pořád rozevírají a stále máme na světě režimy, které systematicky potlačují lidská práva. Tak to aspoň vidím já, tohle je bezprostředně pár problémů, které se mě buď přímo či zprostředkovaně dotýkají.

Pořád mi nejde do hlavy to, o čem mluví Václav Klaus starší. Pojďme si proto ty jednotlivé čtyři fenomény a jejich reálný dopad na život lidí popsat.

O feminismu bylo napsáno mnoho, termín je u nás chápán prakticky jen pejorativně, přestože feministou je drtivá část společnosti. Záleží totiž o jaké vlně feminismu se mluví, základ je takový, že žena NENÍ stejná jako muž, ale JE muži stoprocentně rovnocenná. S tím jako společnost souhlasíme už jen tím, že dle zákona máme stejná práva, přesto jsou tu ostrůvky nerovnosti jako stejné peníze za stejnou práci, které je třeba řešit. Dokonce se naše společnost ohrazuje proti tomu, když si ženy a muži nejsou někde na světě rovni jako je tomu v Saudské Arábii, to je správně a jsme vlastně také feministé. O čem tedy Václav Klaus mluví? Co nás ohrožuje na ideologii, kterou jsme takřka naplnili a integrovali do společnosti? Možná myslí, že jsou ženy upřednostňováni skrze různé kvóty, to vidíme například v politice, do svých struktur to zanesla i ČSSD. Tady jsem schopný říci, že ženy jsou dost schopné na to, aby nepotřebovaly kvóty, které diskriminují schopnější. Do funkce má být zvolen ten nejlepší. To je ovšem tak malý partikulární problém, že to snad nemohl VK myslet vážně. Ale třeba mluvil o té válce pohlaví, ženy se více emancipují a chlapovi se menší a menší území. Samozřejmě že se to do jisté míry děje, ženy přebírají hodně z toho, co dřív zastávali muži a to se musí promítnout i do vzájemného vztahu, zároveň si však myslím, že v heterosexuálním svazku bude vždy potřeba ženy i muže a ani jedno z pohlaví tak nemůže být ohroženo.

Druhé Klausovo téma je genderismus. Pohlaví je soubor biologických vlastností, gender je přisuzované sociální chování toho či onoho pohlaví. Jestli se narodíme fyzicky jako muž nebo žena nelze zpochybňovat, existují sice i nějaká anomální mezipohlaví, ty jsou ovšem velmi vzácná. Problém nastupuje s genderem, tady totiž sexuologové i psychologové upozorňují na to, že přisuzujeme odmala lidem nějaký gender na základě jejich pohlaví a to se v drtivé většině případů trefí. Otázka je do jaké míry je to zdravé, do jaké míry bychom gendery měli takhle rozdělovat. Růžová byla kdysi pánská barva, přátelé. Až nyní je spjata s něžným pohlavím a je to správně? Mělo by si určité pohlaví nárokovat něco tak obecného jako je barva? Americký moderátor Jimmy Kimmel v jedné ze svých relací nabádal rodiče, aby dávali dětem trapné a legrační dárky k Vánocům a točili jejich reakce. Kromě nakousnutého sendviče dostali malí kluci občas třeba panenku a nastal hněv, pláč a okolní děvčata se na jejich účet bavila. A otázka je jestli je tahle situace zdravá, musí mít dítě přesně stanoveny hranice, co je klučičí a co je jen pro holky? A neomezuje nás to kolikrát od toho, co opravdu chceme dělat? Co když si malá holka, chce hrát s autama, co když chce ve škole místo vaření pracovat s klukama v dílnách? Je divná? Vyroste z ní lesba? To jsou otázky, které by si každý měl sám srovnat v hlavě. Pokud jde o gender, nejde tedy o to popřít rozdílnosti v pohlaví, ale o to, že se chlapecká a dívčí identita příliš polarizovala a jsou zkrátka oblasti, které nemusí být genderově dělena. "Správný chlap a pořádná ženská" nejsou neotřesitelné biologické pravdy, ale hodnocení, jak zapadáme do genderu. To se mění v čase, místě i jinak. Dříve pořádná ženská musela umět vařit, dneska již však víme, že vaření a žena nejsou siamská dvojčata. 

Ve zkratce se vyjádřím i ke stejnopohlavním párům, které Klaus také pořád napadá. Úplně upřímně, nemám pocit, že na můj sexuální či manželský život bude mít vliv to, jak to chodí u někoho jiného doma. Pokud je podle Trikolóry rodina muž a žena, co je tedy vdova s dítětem? Podle téhle definice už se nejedná o rodinu. Nemůžeme bránit tradiční rodinu v zemi, kde každé druhé manželství skončí rozvodem a netradiční rodina je zkrátka vlivem několika faktorů rostoucí fenomén. A je to vůbec potřeba řešit? Na západě od nás jsou již dospělí lidé, kteří byli vychováni v gay párech a na jejich sexuální život a psychosociální vývoj to vliv nemá, což potvrzují lecjaké studie. Přece potřebuje taky ženský element, ne? Ale co tedy s těmi, kteří žijí jen s jedním rodičem? Celé to na mě působí jako další hledání problému, který zde není. Rádo se to schovává za tradici, konzervatismus, ale je to podle mě naleštěné zpátečnictví.

Dalším termínem, kterého bychom se měli děsit je multikulturalismus. Dámy a pánové, věřte tomu nebo ne, ale žijeme v globálním světě. To umocnily ty internety, ale například i nadnárodní korporace, které mají častokrát větší vliv než samostatné státy (natož ty národní). České národní uvědomění se objevuje s Národním obrozením a oním popudem byla germanizace v Rakousku-Uhersku. Ale jsme v tom stejném světě? Jsme ve světě, kdy záleží na tom, jestli jste Portugalec či Islanďan? Vždycky to bude rozdíl, Česko bude vždycky ta kotva pro většinu z nás, ta naše lokální jistota. Vezměme si však například politiku, abych to vysvětlil polopatě, tak si myslím, že člověk u nás nazývaný sluníčkářem by si víc porozuměl s voličem Merkelové, naopak volič Tomia je blíž voličům LePenové, přestože se nejedná o Čechy, ale Francouze. To je názorová rovina, ale můžeme mluvit i o módě, hudbě, technologii, hrát si na nacionalistu oblečený do čínského zboží s břichem plným tureckého kebabu a poslouchajíc americké a anglické interprety? A co mezinárodní terorismus? Co globální oteplování? To jsou spolu s nadnárodními korporacemi a internetem přesně ty fenomény, na které národní stát nestačí svojí povahou. Zkrátka na ně nebyl stavěný. Jsem přesvědčen, že až tolik nezáleží  na tom, kde žijeme, jako na tom, s kým žijeme. Stejně tak nefungují generalizace národa, náboženství atp. Nebo vy snad máte pocit, že jste stejný Čech jako Pepa Vomáčka, který volil toho XY, kterého tak nemáte rádi? A jak jako Česko vyřešíme mezinárodní terorismus? Jak přemluvíme Čínu a Indii, že by se mohla v tom házení odpadků do řek mírnit? Má snad na ně větší páky Česko, nebo Evropská Unie? A vylučuje se to býti Evropan a býti Čech? V řecké polis, která se tu tak často přetřásá jako symbol té pravé demokracie, byli lidé součástí hned několika společenských celkům, proč nemůžu být Pražan i světoobčan?

A to se dostáváme k poslednímu tématu, kterým je v poslední době Greta Thunbergová (údajný environmentalismus), šestnáctiletá švédská aktivistka, z které si mainstream dělá legraci. Tady to asi nedovedu pořádně uchopit já. Určitě se shodneme, že chceme naši planetu v co nejlepší kondici, ve které momentálně není. Tady by mi ovšem někdo mohl namítnout, že planeta se mění po celou dobu a člověk je moc malý panáček, aby to nějak ovlivňoval. A co ten plastový kontinent v Pacifiku, co ten vymírající hmyz kvůli pesticidům a co odlesňování deštného pralesa v Brazílii? To jsou nepopiratelné zločiny, kterých se dopouští člověk. A stejně tak na enormní nadprodukci CO2, tady už by leckdo opět nesouhlasil. Já nejsem kadeřník, proto se sám nestříhám, ani zubař, proto si sám nevrtám ve stoličkách. Stejně takhle to mám pokud jde o klima. Poslouchám vzdělanější, například klimatology, hydrology a další odborníky, kteří mají pro mě největší váhu. Nikoli Václav Klaus, článek na internetu, případně osamocený vědec, kterého celá akademická obec zavrhuje a on na tom spíš profituje, protože popíračům klimatických změn se vědecké eso v rukávu hodí. Pravda je taková, že drtivá většina vědců vám odpoví, že se klima mění a můžeme za to i my. A toto říkají několik desítek let, lidstvo však příliš neposlouchá. Objevují se snahy jednotlivců, bez lokální a světové samosprávy to ovšem nepůjde. Musí se zavázat firmy, státy i jednotlivci, aby to k něčemu bylo. To bylo vědcům známo již dávno, lidé však nechtěli poslouchat. Situace se stává každý den méně udržitelná, takže se noviny chtě nechtě musí zabývat prostředím, ve kterém žijeme a zároveň si do něj kálíme. V této době přišla Greta. Mnoho lidí se mě ptá, jaký mám na ní názor. Je to emoční symbol, je mladá, je to žena a navíc trpí poruchou autistického spektra. A společnost jí tohle všechno mileráda zúčtuje. Jako by ona byla jejich nepřítel. Můžeme se bavit o tom, že není zrovna dobrý řečník, že taky pije z plastu nebo že by měla být ve škole, na druhou stranu bychom měli vnímat také to, co říká a proč jí tak velká masa lidí naslouchá. Ať se vám to líbí nebo ne, dostala tohle téma opět na přední plátky novin po celém světe a i lidi, kterým byly závěry vědců ukradený se teď aspoň minimálně zajímají. I kdyby jen proto aby jí mohli urazit, což začalo jako vzdor proti mainstreamu a skončilo úplně tím samým hlavním proudem, kde si každý přihřeje svojí polívčičku. Politici, internetoví diskutéři a další. Extrémem, který ona předvedla například plavbou na lodi, sice neomezí leteckou dopravu či nezachrání klima, ale posune diskurz, co je normální a co ne, pokud jde o dálkovou dopravu. Že nemusíme létat z Prahy do Varšavy, že můžeme jet vlakem, že pohodlí nemusí být nutně to jediné, co by nás mělo zajímat. A je úplně jedno, že na zpět letěla tím proklatým letadlem, protože zasadila i svým odpůrcům onoho brouka do hlavy. Na jednu stranu tedy Gretu ne, na druhou stranu se český premiér kasá, jak plníme pařížskou dohodu a že musíme dělat pro životní prostředí více, to je ale přece přesně to, po čem volá i ona. A já tedy nevím jak vy, ale já jako cestovatel rád slyším, že se například známá německá autobusová společnost rozhodla testovat a následně jezdit jen na uhlíkově neutrální vodík.

Abychom si to na závěr shrnuli, tak bych rád dodal, že je určitě důležitá míra. Nemyslím si, že by bylo správné děti vychovávat genderově a uhlíkově neutrálně. Určitě jsou tu extrémisti, kteří vás budou za bůček soudit, stejně tak nesmyslné mi ovšem připadá, když někdo musí všude říkat, jak by nikdy neochutnal nic vegetariánského a že jsou vegani nutně vyšinutí. Přijde mi úchylné, když se dospělý zralý chlap ověnčený kecama o tradiční rodině a chlapském gentlemanství naváží do nemoci šestnáctileté holky. Štve mě když mi produkt multikulturalismu Okamura tvrdí, že jeho otec migrovat mohl, ale fotka černocha v letáku vyvolá mezi jeho voliči pozdvižení. A především, štve mě že pánové Klaus, Zeman, Trump, Babiš či Johnson si nahánějí politické body na těchto marginálních problémech jako je údajný genderismus či klimatismus a zároveň se tváří, že jsou proti mainstreamu. Však oni jsou ti, kdož krmí svá stáda oveček, která co do počtu jsou zdaleka největší. Oni jsou u kormidel, oni rozhodují jaký tento svět je a bude, je čas se tedy přestat lacině odvolávat proti tomu zlořádu, který sami reprezentují a přijít skutečně s něčím přelomovým, to se sice možná zpočátku nebude tak dobře  vyjímat na volebních plakátech, ale lidstvo může někam reálně posunout.