Můj dům, můj hrad. Ale na jakém území?

V poslední době se řada erudovaných (Václav Klaus mladší) a politicky aktivních (Petr Mach) lidí vyjadřuje k diskriminaci, která se běžně děje v realitních agenturách. Ve zkratce zadavatel a majitel nemovitosti předem řekne makléř

Mnoho lidí a z těch známějších právě výše zmínění jsou toho názoru, že majitel si do své vlastní nemovitosti zkrátka může najmout sám, koho tam chce. Zkráceně tedy můj dům, můj hrad.

Vlastnické právo, kterého se to týká je vymezeno platným a účinným občanským zákoníkem. Ten však nesmí odporovat Ústavě, která je mu v pomyslné právní pyramidě nadřazena. Jinými slovy zkrátka nelze porušit LZPS pod rouškou zákona, jenž má nižší hodnotu. Stejně jako má vyhláška ministerstva oproti nařízení vlády.

Můj názor je tedy jednoznačný. Nelze někomu nepronajmout například byt, protože je Rom, neboť Ústava toto hledisko (etnikum) při výběru vylučuje. Váš dům je tedy stále Váš hrad, ovšem musíte respektovat zákony v zemi, kde Váš dům stojí. Přesto vlak nejede.

Můžeme ze zmíněného temperamentního etnika mít poněkud rozpaky, ale nesmíme jej zavrhnout jak z morálního, tak právního pohledu. Jsem pro rovná práva všem. Nechme všechny si naši nemovitost prohlédnout a poté se sami rozhodněme, kdo nám přišel vhodný a kdo nikoliv, ale bez předem určených mantinelů - ty totiž koriguje stát. 

Přijde mi, že to ani lidé nemyslí vážně, když schvalují argument typu: Nechci tu Roma, protože je Rom a tohle je moje. Mne osobně to tahá za uši nejen jako občana, ale i člověka.

Nechci zde obhajovat romskou menšinu. Naopak brojím proti pozitivní diskriminaci, která je bohužel podporována i vládou v plánu na integraci romské menšiny. Velmi by mě zajímalo, jak budou lidé posuzování. Občanství se pozná snadno, k národnosti se lidé hlásí. 

Tak či onak ctím následující. Chceme-li abychom nebyli diskriminování, nesmíme v první řadě diskriminovat.